23.5.2011  Atrucup Plzeň YOU WILL NEVER FLY ALONE  Zmiň se před kterýmkoli hráčem frisbee o tohle turnaji a buď si jistý, že se mu celé tělo začne   v okamžiku  zalévat  potem.  Vždyť  Atrucup  voní  létem!  Vzduch  se tetelí a ani ten lístek na   topolu se vlahým větříkem nezachvěje,  natož  aby  zchladil  rozpálené  t ěla  hráčů a hráček.   Jedinou možností na přežití úžehu přehřátí mozkových blan kterou máš, je skočit po hlavě do bazénu opodál,  nejlépe  s oroseným půllitrem piva nebo kofoly v ruce a  udělat  si  tempíčko.   Pak osvěžen vylézt z vody, oklepat se, natáhnout se do trávy a schnout a schnout a dopít ten   lahodný nápoj. Tak přesně takhle to letos nebylo. Počasí? Psa bych nevyhnal. A kdybych ho vyhnal, tak ne v neděli. A kdyby ano, tak určitě ne   po ránu. A kdybych ho přeci jenom chtěl  vyhnat v neděli ráno, tak určitě ne deset minut před začátkem zápasu. Ale kdybych i to chtěl u dělat,  tak bych se potom  nemohll divit, že by celý   rozespalý a rozvrkočený utrpěl svou jedinou porážku  na turnaji v zápase s českými juniory a   že by během 55 minut skóroval  pouze  jedinkrát - v posledním bodě korigoval na konečných   14 - 1. Sobota byla lepší, nepršelo, sice foukalo, ale občas se ta žlutá nahoře i ukázala. Zato neděle byla zlá.  Teploměr  se  nám  po usilovném zahřívání podařilo vyhnat až na minus 45 stupňů, což se sice vydržet dalo, ale  vítr  a  hlavně  déšť  taková  l ahůdka  nebyly.  Chvílemi jsme si   dokonce pohrávali s myšlenkou sněžení, leč na něj nedošlo.  Všechny tři sobotní zápasy ve skupině jsme vyhráli. Obraná zóna nám fungu je bezchybně a   útok proti nepřátelské se také dařil.  Sice  nás  chvílemi  srážely  spíše dropy než záhozy, ale obrana nás podržela a postupně jsme porazili Chlupatou Žábu, Pražskou7 i Atrofované Ruce   a o  první místo ve skupině jsme se  měli  utkat  v  prvním  nedělním  mači  s  Juniory.  Popis   zápasu viz výše, vytřepali nám kožichy, až se v tom dešti zaprášilo.   Ale to předbíhám, neboť čas po sobotních utkáních je vždycky na rozpisu Atrucupu vyhrazen pivnímu závodu a kostýmové párty. První  se  tradičně  skládal  ze čtyř etap, sprintu do zatáčky, plavání s diskem bazénem našíř tam a  zpátky,  házení na cíl  a  skákání  v  igelitovém pytli až do cíle. Každý úsek je započat  malým  pivem  a  cílem  je,  donést  disk  do  cíle  v  co  nejkratším čase. Specifičnost tohoto pivního  závodu  je  v  tom,  že  se  běhá  na  čas  a  trať  je každý rok stejná. Je tedy možné   porovnávat  časy  v  jednotlivých  letech. Zatím absolutní rekord trochu pod tři minuty držíme my, 3SB.  Letos  jsme  se účastnily prvního rozběhu, který jsme suverénně vyhráli, ale druhý   rozběh byl rychlejší a v něm nás předskákaly, předházely, předplavaly a předběhly hned dvě štafety - TM a PD.  Ve  složení běh-Jiřík, plav-Kabi, hod-Líba a skok-Mari jsme obsadili třetí, bednové místo. Kostýmová  párty  se  lotos  nesla  ve  stylu  „hard  and heavy”,  maskovaných  nebylo  příliš mnoho, ale zato atmosféru tvrdily plzeňské kapely  Ubožák  a  pak  ještě druhá a Kabi (který   sám pěstuje hudbu) o nich prohlásil, že to nebylo ono. Já jsem šel spát brzo, ale z vyprávění   jsem se  dozvěděl, že nechybělo mnoho a mohli jsme vyhrát i party,  Jiřího  i  Kabiho  masky   byly propracované do posledního detailu. Vyhráli Poláci s bublifukem. Nedělní  propršené  ráno  přeskočíme  a  dopadneme  přímo  do  semifinálového  zápasu  s vítězem druhé skupiny,   Žlutou  Zimnicí. Nevím jak ostatní, ale já čekal, že je v nich té žluté   barvy víc,  proti  naší  zóně  se  nezmohli  na víc než jen na jemné cáknutíčko. Naše obrana  držela a útoky proměňovali,  při  vedení o deset bodů jsme si dokonce dovolili v semifinále i   trénovat novou a  nesehranou  štítovou  taktiku,  která  sice hru zdržovala, ale obdrželi jsme skrz ní asi tři body. Zkrátka, semi bylo naše a ve finále nás čekal náš první  nedělní soupeř - výběr českých  juniorů  hrající  na  easy-mixovém  turnaji s vyjímkou a bez žen. Ano, ti samí   Junioři,  kteří  nám  ráno  nedali  ani  čuchnout.  A  možná  proto  si o tomhle zápasu všichni mysleli, že je předem  rozhodnutý.  A  zřejmě  si  to  mysleli  i Junioři, neboť utkání neskočilo   14 - 1 jako ráno, ale mnohem mnohem přívětivějším výsledkem. Po vyrovnaném a urputném   začátku jsme si  postupně  brali  bod za bodem a nakonec zvítězili 9-7. Zvítězili! 3SB vyhráli   turnaj! Ejchuchu juchuchů.  Zítězili jsme v turnaji plném deště, větru a zónových obran nejen   díky urputnosti všech hráčů a hlavně hráček, ale především díky barvě našich dresů. Vždyť jsme opět dokázali, že rudá je barva zítřka.   Inu a co se dělo potom? Potom bylo vyhlášení a po něm jsme jeli konečně domů, plni dojmů   a skvělých zážitků, zmrzlí a špinaví ještě s blátem na nohách, neboť teplé vody neteklo.   A cestou v autě jsem si říkal, že teď je před námi další velký cíl.  Nesmíme usnout na vavřínech! :) Ps.:  Spirit of the Game: Poláci s bublifukem  Turnaje můžeme rozlišovat dle mnoha hledisek. Jedním z nich je například významnost. Čili  existují turnaje málo významné,  významné  a pak finále ligy - vrchol celoročního soutěžení.  Tento rok se finálový turnaj stěhoval z tradičních Třebechovic do reprezentativnějšího prostředí  sportovního areálu města Písku, což jsme my, jihočeši, nadšeně uvítali. Doprava na turnaj 45  minut? Pohádka! Ale o co se vlastně v turnaji bojovalo? Jaká že liga měla v královském městě na březích Otavy  finále?  Nehrálo se o nic menšího, než o titul mistra republiky v kategoriích Open a Women.   Celý systém šampionátu v kategorii Open sestával ze dvou kvalifikací a jednoho finále. Za  umístění v  kvalifikačních turnajích týmy získávaly body a jejich součtem potom vzniklo pořadí a  nasazení týmu buď do první nebo druhé ligy. V první lize se tento rok střetlo šest družstev a ve  druhé pět, přičemž poslední sobotní zápas byla baráž, ve které se poměřil nejhorší celek z první  ligy s nejlepším z druhé. V neděli se pak hrály rozhodující zápasy o umístění a jako poslední -  finále - vrchol sezony. Systém v šestičlenné kategorii Women byl spravedlivější, hrálo se každý s každým v průběhu  soboty a neděle a nakonec zápas o umístění.  A jak jsme si vedli my? Milý čtenáři, věz, že díky rozhodnutí výkonné rady asociace o rozšíření  počtu týmů v první lize na šest, jsme se do ní v Openu kvalifikovali i my. V sobotu jsme se v prvním zápase hned ráno střetli s jedním z favoritů sázkových kanceláří,  zeleným Fujům z Prahy, a přestože jsme se na zápas koncentrovali a připravovali ( a to  především po taktické stránce), vítězstvím jsme neutrpěli. Favorit si vzal začátek a my tahali za  kratší konec. Ačkoli se po poločase hra vyrovnala (to mělo dvě příčiny - zpřesnění naší hry a  nahromadění chyb soupeře) Fuj zvítězili 15-8???.   V druhém utkání nastoupila naše rudá sedma proti žluté záplavě  v zápase o druhé místo ve  skupině, což by nám zajistilo definitivní vyhnutí se baráži. Snažili jsme se hráli hezky, ale  nevynucených chyb na naší straně bylo více než u Žluté Zimnice, zkrátka a jasně, rupli jsme, ale  se ctí. Dvě prohry v tříčlenné skupině nám sice vynesli poslední místo, ale nebýt jich, byl by náš sobotní  program u konce. Jenže my chtěli hrát dál, zrovna jsme se rozehřáli, takže jsme čile naskočili do  zápasu „o baráž” proti třetímu z druhé skupiny první ligy - Východnímu bloku. Hra byla vyrovnaná, chyby na obou stranách se jen smály, ale nejen ony. Na nás se totiž usmálo  štěstí v nejdůležitějším posledním, ultimátním bodě. Za vyrovnaného stavu osm osm a hře do  devíti bodů se Jiřímu Svatošovi povedl obdivuhodný kousek - Callahan rybičkou! Nádherná tečka a euforie vyhnutí se baráži a udržení se v první lize! Tím byla sobota klíčového turnaje zakončena. Už jen na večeři a do sprch a šup do stanů, brzo spát, ať jsme zítra na Opice správně fit!  Nedělní první zápas je tu. Nastupujeme proti Opicím z Prahy, lehce pofukuje, tráva se zelená a  disk drží směr, ideální podmínky na excelentní výkon, leč ten se nedostavil, my na Opičouny  nestačili a svět se nedivil. Prohra stavem : to podtrhuje.  Hrálo se o semifinále a prohra nás posunula do zápasu o páté místo na umělé trávě proti Písku,  pořadateli turnaje. Dlouhodobě se nám proti nim nedaří, ale zápasy s nimi se vždy vyznačují úchvatně vyhrocenou  atmosférou a nedělní nebyl odlišný. Wow. Nezvítězili jsme, ale zamakali jsme si.  Takže naše bilance šesté místo z jedenácti. Našich pět žen, Anička, Barča, Sára, Ráchel a Ježurka bojovalo se silou ibalginu v růžových  dresech a jménem Flying Bunnies v téměř „pickupovém” týmu skládaném z 3SB, Kulaté  Šachovnice, Chlupaté Žáby a Fuj. Hrály srdnatě, postupně se zlepšovaly sehráváním a nakonec  obsadily pátou příčku. A nakonec raportu bych rád popsal několik řádků o finále. Probojovali se do něj Fujové a Pražští  Ďábli. PD jako dlouhodobý uzurpátor trůnu byl vyzván energickou, mladou a dravou juntou.  Zelení vedli, vzali si poločas asi o čtyři body, ale nakonec je selhala psychika a krátké prsty Xaa,  který mohl v „Ultimate point” doskočit rybičkou dlouhou do zóny a tím přepsat historii, leč  nedoskočil, následovalo několik turnoverů a i díky perfektním zákrokům Dr.Edy zvítězili OPĚT  Prdi. To jesť všecko.  13.5.2011  Finále I. ligy Písek